KATEGORIE

Víte, co je to kilogram? Jasně, devadesát dekagramů plus obal!

"Jaké máte číslo?" ptá se prodavač v obchodě s obuví. "Vy mi chcete volat, broučku?"

100% Práce - 12% v pondělí - 23% v úterý - 40% ve středu - 20% ve čtvrtek - 5% v pátek Pamatujte si: Když máte skutečně blbej den a vypadá to, že vás všichni chtějí násrat, pamatujte, že potřebujete 42 svalů k zamračení, ale pouze 4, abyste natáhli prostředníček a poslali je do prdele!

Přijde prodejce vysavačů do luxusně vypadajícího bytu a poté, co mu otevře uhlazený genleman ihned vysype na peršan v předsíni kýbl hoven a spustí: " Vážený pane máte to neuvěřitelné štěstí, že se k Vám dostala nabídka tohoto vysavače. Je to převratný vynález pracující na úplně jiném principu, než obyčejné vysavače. Nebudu Vás zatěžovat podrobnostmi, ale jako důkaz do nejmenšího drobku a atomu zápachu vysaju během minuty tuto hromadu hoven. Jinak, přísahám že ty hovna sežeru!" Pán se na nadšeného prodejce podívá a praví: "Chcete přinést hořčici nebo kečup, nám nejde proud!"

Poslyšte příběh o čtyřech lidech z jednoho nejmenovaného (avšak dobře známého) podniku, kteří se jmenovali: Každý, Někdo, Kdokoliv a Nikdo. Jednoho dne bylo třeba splnit důležitý úkol a Každý si byl jist, že to Někdo udělá. Mohl to udělat Kdokoliv, ale Nikdo to neudělal. Někdo se rozhodl, že to přece byla práce pro Každého. Každý si myslel, že by to mohl udělat Kdokoliv, ale Nikdo si neuvědomil, že to Každý neudělá. Nakonec Každý obviňoval Někoho, že Nikdo neudělal to, co mohl udělat Kdokoliv.

Říká číšník hostovi: "U nás se budete cítit jako doma!" "Cože? To tady opravdu tak špatně vaříte?"

HOST:"Jak dlouho tady pracujete?" ČÍŠNÍK:"Týden, prosím." HOST: "Tak to musíte být vy u kterého sem si objednal!"

HOST: "Pane vrchní, upadla mi pod stůl desetikoruna. Když ji najdete, tak mi ji vraťte, a když ne, tak si ji nechte jako spropitné!"

Reklama na 7UP Sněhurka vykřikne 7UP, když přijde do chaloupky a vidí spící trpaslíky!

Jedna restaurace v Miami zavadla pro své hosty novinku: Dva druhy jídelních lístků. Jeden byl určen ženám a uvádějí se v něm před každým jídlem kalorické hodnoty. Druhý jídelní lístek je pro muže a seznamuje scenami.

"To se nestydíte, chtít za ten cedník sto korun? Vždyť je to samá díra!"

To by byla módní novinka: PARUČKA S MOZEČKEM!

V Praze na trhu. Za kolik máte ty pěkné třešně?" ptá se ovocechtivý zákazník. "Za pětadevadesát korun kilo!" odpoví trhovec. "Cože?" odpoví zákazník v šoku. "Tak za ty prachy si je můžete strčit do prdele!" "To bych rád, ale tam už mám mandarinky za sto dvacet!"

"Víte, že letos budou vánoční stromky levnější?" "Neříkejte a odkdy?" "Od pětadvacátého prosince!"

JEHO PRACOVNÍ TÝDEN PONDĚLÍ 9:05  Příchod do práce. Káva, čtení novin. 9:20  Volala účtárna, prý se nemůžou připojit k serveru Accounting. Sáhl jsem po šanonu a poskytl jim standardní odpověď č.112: "Hm, ale mně to funguje.". Blekotal jsem ještě chvíli a pak jsem jim poradil, aby zkusili rebootovat a přilogovat se znovu. Mezitím jsem z úpéesky odpojil kávovar (kafe už stejně docházelo) a připojil zpátky kabel od serveru Accounting. Účtárna volala za chvíli znovu a říkala, že je všechno v pořádku. Přece jen není nad spokojeného uživatele. 10:20  Ta kráva z marketingu si stěžovala, že jí nefunguje modem. Zamumlal jsem, že jí předám našeho specialistu na komunikace, a přepojil jsem hovor do údržbářského kamrlíku. Ta moderní kancelářská technika dokáže skutečně ušetřit spoustu práce! 10:50  Zastavil se u mně šéf. Množí se prý stížnosti na kvalitu uživatelské podpory. Zeptal jsem se, kdo si stěžuje - samozřejmě marketing. Šéf řekl, že to bude řešit. Oznámil, že zbytek dne už tady nebude a odešel hrát squash. 11:05  To pondělí mě vždycky zmáhá. Zapsal jsem do knihy "Odchod za účelem nákupu disket" a vypadl jsem do města. 16:20  Příchod z "nákupu disket". Podíval jsem se na záznamník, byl prázdný. Asi to bylo tím, že jsem zapomněl zapojit telefon. Napravil jsem to a doplnil záznamy v deníku. 16:25  Odchod. ÚTERÝ 9:10  Zase se u mně zastavil šéf a znovu chtěl probírat stížnosti té krávy z marketingu. Ukázal jsem mu nový screensaver HOT AMANDA, který jsem minulý týden stáhl z Internetu. Šéfovi se moc líbil - chtěl po mně kopii. Dal jsem mu disketu a zeptal jsem se ho, jak se budou ty stížnosti řešit. Odpověděl, že bude asi nutné přijmout dalšího pracovníka, protože já už sám na všechno nestačím. 9:50  Dorazil jsem do osmé úrovně DOOMa. 10:25  Volal odborný poradce výrobního náměstka. Chtěl vědět, jak se maluje v Excelu graf. Řekl jsem mu, že na tak speciální úkoly máme odborného poradce, a přepojil jsem hovor do kamrlíku údržbářů. Ještě že máme ty moderní telefony. 11:00  Přišel údržbář. Říkal, že mu pořád volají nějací lidé a ptají se na podivné věci. Řekl jsem mu, že ho zaškolím, když za mě hodinku posedí u telefonu. Souhlasil. 11:05  Odchod na oběd. 14:00  Návrat z oběda. Údržbář poctivě seděl u telefonu. Říkal, že pořád zvonil telefon, a proto všecky volaní přesměroval do kantýny. Ten chlap je fakt dobrej! 14:10  Začal jsem údržbáře (jmenuje se Fanda) učit DOOM. Byl učenlivý, a už za pár hodin mě dokázal sejmout. Začal jsem tušit, že tenhle chlapík má před sebou budoucnost. 16:00  Fandovi končila směna, a tak jsme skončili i školení o DOOMu. Mně zbývala ještě hodina. Přemítal jsem, co mám dělat, a vzpomněl jsem si na server Accounting ze včerejška. Zkusil jsem tedy několikrát za sebou stisknout hlavní vypínač, abych si ověřil, jestli funguje. Vypínač fungoval bez problému, horší to bylo s upéeskou a se serverem. 16:30 Odchod. STŘEDA 8:30  Šéf dodržel slovo a přivedl nového člověka na technickou podporu. Nějaký Milan. Ukázal jsem mu tedy místnost se servery, switch a posadil jsem mu na stůl počítač. Trochu sice protestoval, že dostal jen PC-XT, ale ujistil jsem ho, že na Windows mu černobílí displej úplně stačí. 9:00  Milanův počítač skončil bootování. Milan se hned začal zajímat, jak se připojí k síti. Zřídil jsem mu tedy uživatelské jméno. Nastavil jsem minimální délku hesla na 64 znaků, ať si chlapec taky trochu užije. 9:15  Volali z účtárny, že potřebují zřídit uživatelské jméno pro nějakou novou pracovnici. Odpověděl jsem, že k tomu potřebuji speciální formulář podepsaný vedoucím oddělení, všemi ostatními vedoucími pracovníky, skladníkem a ředitelem. Trochu se divili, ale mně už to bylo jedno, protože jsem zavěsil. 10:05  Volala nějaká Lenka z účtárny, že prý potřebuje heslo na síť. Po hlasu vypadala na devatenáct až dvacet. Zeptal jsem se jí teda na jméno, příjmení, datum narození, rodinný stav a adresu. Odhad se potvrdil. Devatenáct a svobodná. Řekl jsem ji tedy, že ji večer heslo doručím osobně domů. 11:05  Milan konečně rozchodil svoje ikstéčko a začal se shánět po nějaké práci. Poslal jsem ho pro cigára, jen ať se mladej zaučuje. 11:20  Milan přinesl cigára. Ukázal jsem mu manuál k systému AS-400 a posadil ho k telefonu, ať si vyzkouší i praxi. Odchod na oběd. 16:00  Návrat z oběda. Milan se evidentně zhroutil - asi tři hodiny se prý marně pokoušel rozchodit server Accounting. Vynadal jsem mu a poslal jsem ho pro další cigára. Pak jsem znovu zapojil k serveru ethernetový kabel. Obraz na televizi se sice trochu zhoršil, ale práce má koneckonců přednost. 16:10  Sekretářka z personálního chtěla vědět, jak se spouští kontrola pravopisu. Poradil jsem jí klávesovou zkratku Ctrl-Alt-Del. Poděkovala a zavěsila. 16:30  Na záchodě jsem nachytal Milana, jak pročítá noviny s inzeráty nabízejícími zaměstnání. Pomyslel jsem si, že den se vcelku vydařil a odešel jsem domů. ČTVRTEK 8:30  Znovu se objevil šéf. To sem chce každé ráno chodit? Vždyť si ani nestačím přečíst noviny! Tentokrát naštěstí přinesl dobrou zprávu - Milan prý vzkázal, že už do práce nepřijde. Řekl jsem, že dneska je fakt těžké sehnat člověka, který za něco stojí. To tak, dělit se o tohle teplé místečko ještě s někým jiným! 8:55  Volá kdosi z logistiky, že prý nemůže rozchodit české fonty. Zeptal jsem se ho, jaký má čip na videokartě, nevěděl. Seřval jsem ho tedy, ať si nejdřív zjistí základní informace o svém počítači a pak ať mi znovu zavolá. 9:15  Znovu volal ten z logistiky, dozvěděl se, že čipy na videokartě nemají s fonty nic společného. Odpověděl jsem mu, že jsem se taky neptal na videokartu, ale na grafickou kartu. Omluvil se, řekl ze to zjistí a zavěsil. 9:30 Volali z ekonomického, že se jim na fakturách objevují místo háčků a čárek přehlásky. Byl to už druhý případ s fonty v jednom dni, takže jsem jim slíbil, že s tím něco udělám. Po chvilce přemýšlení jsem se rozhodl, že změním centrálně všechny šablony dokumentu. Nastavil jsem bílé písmo na bílém pozadí a pro jistotu jsem změnil standardní font na Wingdings. 10:00  Uprostřed deváté úrovně DOOMu se u mně zastavil Fanda a zeptal se, jestli bych nezašel na oběd. Představil jsem si, kolik mě ještě čeká pitomých dotazů na fonty a šel jsem s ním. PÁTEK 8:00  Návrat z oběda. 8:25  Nějaký nešťastník z plánovacího volal, že zapomněl heslo a žádal o radu. Poradil jsem mu tedy, aby použil speciální proceduru pro obnovu hesla - FDISK. Nešťastník poděkoval a zavěsil. Panebože, i tihle lidi mají volební právo? 8:35  Zase volal ten z plánovacího. Problém s heslem byl vyřešen, zato se objevil jiný - po bootování mu systém hlásil "Error accessing Drive O". Řekl jsem mu, že to je hardwarový problém a že potřebuje nový počítač. 9:15  Malér! Ten nešťastník, kterého jsem včera v DOOMu sejmul na šesté úrovni, byl šéf. Vtrhl ke mně rozčilený do kanceláře a nereagoval ani na můj nový screensaver OBSESSION. Od pondělka mám padáka. 10:00  Dělám to, co předevčírem Milan, tj. prohledávám inzeráty s nabídkou zaměstnání a na pár vybraných zkouším volat. V přestávkách mezi telefonáty provádím úpravu maker - přidávám příkaz DeleteDocument. Bez dobré systémové podpory se prostě žádná firma neobejde. 11:15  Sehnal jsem nové místo. Je to dokonce stejná funkce, jakou jsem měl tady, a to u jedné softwarové firmy, která loni uvedla na trh nový operační systém. Posílám tedy do sítě na rozloučenou "červa" a balim si hrníček na kafe. Nashle!

Kohn přijde do banky v New Yorku a žádá o půjčku 1000 dolarů na cestu do Evropy. Bankovní úředník od něj žádá nějakou záruku a tak mu Kohn dá klíčky od novoučkého rolls–royce, stojícího před bankou. Banka akceptuje záruku a vrátný zaparkuje auto v podzemní garáži banky. Kohn se za měsíc vrátí, vrátí tisícidolarovou bankovku a zaplatí úrok 1 dolar. Úředník mu poděkuje za důvěru, kterou jejich bance projevil, ale neodpustí si otázku: "Promiňte, pane, hlídač poznal vaše auto, a tak jsme zjistili, že jste multimilionář!" "Nechápu, proč jste si od nás půjčoval?!" "Tak mi, mladý muži, řekněte, kde bych v New Yorku našel hlídané parkoviště za jeden dolar na měsíc?!"